AIMP Classic New

Kvalitní audio přehrávač

Více náhledů (7)

Pokročilý a zcela konkurenceschopný multimediální přehrávač, specializující se na přehrávání audia.

Vlastnosti programu:

• Vysoká kvalita přehrávání
• Ekvalizér
• Konverze audio formátů (MP3, OGG, WAV, WMA)
• Grabování Audio CD do MP3, OGG, WAV či WM
• Nahrávání zvuků z libovolných zdrojů
• Editor tagů (WMA, MP3, OGG)
• Hudební knihovna
• Maximální funkčnost při zachování minimálních systémových nároků
• Flexibilní a individuální nastavení přehrávače
• Podpora pluginů
• Skinovatelný vzhled přehrávače
• A mnoho dalšího

Stahovat můžete také balíček skinů, který obsahuje opravdu povedené oficiální a neoficiální skiny.  Soubory stačí rozbalit do složky skins v adresáři programu AIMP. Jak vypadají se můžete podívat v článku Nejlepší skiny pro AIMP.

Kompletní recenzi a srovnnání s přehrávačem Winamp najdete ve článku Je AIMP lepší než Winamp?

MP3 (MPEG-1 Layer III) je formát ztrátové komprese zvukových souborů, založený na kompresním algoritmu MPEG (Motion Picture Experts Group). Při zachování poměrně vysoké kvality umožňuje zmenšit velikost hudebních souborů v CD kvalitě přibližně na desetinu, u mluveného slova však dává výrazně horší výsledky.

Formát MP3 se stal oblíbeným při uchovávání a přehrávání hudby na počítačích, vyrábí se stolní a přenosné přehrávače tohoto formátu.

O vývoj formátu MP3 se zasloužil německý vědec Karlheinz Brandenburg, ředitel pobočky Frauenhoferova ústavu pro mediální komunikaci v Ilmenau, a jeho vědecký tým.

MP3 se snaží odstranit redundanci zvukového signálu na základě psychoakustického modelu. Tedy ze vstupního signálu se odeberou informace, jež člověk neslyší, nebo si je neuvědomuje. Využívá se principů časového a frekvenčního maskování. Komprese zvuku podle standardu MPEG-1 obsahuje 3 vrstvy, jež se liší kvalitou a obtížností implementace.
 

Hudba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Související články obsahuje Portál Hudba

Hudba (od slova housti, hráti) je termín, který označoval hru na strunný nástroj (odtud hudebník). Později se termín začal používat ve stejném kontextu jako muzika (odtud muzikant).

Definice hudby: Hudba je organizovaný systém zvuků. Výběr zvuků, jejich rytmické členění a jejich uspořádání určují kvalitu, funkci a estetické působení hudby. Toto estetické působení hudby se může uplatnit pouze v rámci historicky proměnných pravidel a dobového vkusu. Hudba byla velmi dlouho vázána na ritus a za samostatné umění byla uznána poměrně pozdě.

Odborná disciplína, která zkoumá hudbu a vše, co je s ní spojené, se nazývá muzikologie nebo též hudební věda.

Teorie o vzniku hudby

Existuje mnoho různých teorií o vzniku hudby. Vzhledem k tomu že na rozdíl od ostatních druhů umění se u hudby nelze příliš spolehnout na přímé důkazy, jsou tyto teorie nutně částečně spekulativní. Existují následující názory:

• Hudba se vyvinula napodobováním zpěvu ptáků, respektive přírodních zvuků obecně. Její povaha je tedy mimetická. Pro tento pohled hovoří pojetí hudby v některých primitivních kulturách.
• Hudba vznikla jako doprovod společné práce. Rytmická složka hudby pomáhala udržovat pracovní tempo.
• Hudba se vyvinula společně s řečí. Tato teorie je založena na povaze tzv. tónových jazyků (například čínština), kde se význam vyjadřuje velkou měrou pomocí melodie.

Ačkoliv pro žádnou z těchto teorií neexistují nezvratné důkazy, je třeba si uvědomit, že se navzájem nevylučují. Je tedy možné, že platí více než jedna. Důvodem odlišného pojetí hudby v různých kulturách může být také právě rozdílný zdroj jejího vzniku.

Druhy hudby

Hudba se dá dělit do kategorií podle různých kritérií. Mezi nejčastější dělení patří následující:

Podle vztahu ke spiritualitě:

• Duchovní – váže se k duchovnu, náboženství
  • Liturgická – určena jako doprovod k náboženským obřadům
• Světská – zahrnuje ostatní témata, náměty. Spadá sem hudba koncertantní, milostná, taneční.

Podle původu:

• Umělá – je výsledkem práce konkrétního jednotlivce – autora.
• Lidová – autor je zde kolektivní, tato hudba se samovolně časem dovytváří a mění.

Podle záměru autora

• Artificiální (umělecká) - Autor se snaží do hudby vložit vysokou uměleckou a estetickou hodnotu. (např. J. S. Bach, W. A. Mozart, Varg Vikerness, Hypocrisy)
• Nonartificiální (neumělecká) - Autor se nesnaží o vysoké umělecké a estetické cíle.

Tyto kategorie jsou samozřejmě orientační a nejsou proto striktně oddělené, naopak často se vyskytují i jejich kombinace, například lidová duchovní hudba (gospel)

Podle žánru: Viz příslušné oddíly
zdroj : Wikipedie.cz